O přijmení, kterak se z Chyby stal Michal

V mém rodopisném bádání jsem se propracoval až na konec 17. století. A to konkrétně do roku 1699. Abyste si trochu mohli představit dobu, tak v Čechách vládl Leopold I. (předposlední Habsburk v mužské linii) a ve Francii Ludvík XIV, byl podepsán Karlovický mír mezi Osmanskou říší a rakouskými Habsburky a na Šumpersku je upálena poslední "čarodějnice".

Žďársko bylo v této době k nepoznání. Mnoho budov z této doby ve Žďáře nenajdete. Lidé ze Světnova chodili na mše do kostela sv. Prokopa. Poutní kostel na Zelené hoře ještě nebyl ani v plánech, stejně jako barokní most přes řeku. Ale byla započata přestavba cisterciáckého kláštera na okraji Žďáru, kde byl v roce 1701 postaven malý kostelík sv. Barbory, který sloužil jako farní kostel pro obyvatelé z okolí.

Farář se připravuje na oddání tří párů. Na zdi visí kalendář, kde je napsáno: "Hromnic, neb Očiosstwánj Panny Marye". Píše se 2.února 1699. Je sice neobvyklé konat svatby v pondělí, ale jsou přece hromnice. Nejvíce svateb stejně bývá v lednu a únoru, říjnu a listopadu.

Svatba proběhla jako po másle - Martin si vzal Ludmilu, Kateřina si vzala Řehoře a celoživotní lásku si slíbili také Tomáš a Woršila. Woršile klidně můžeme říkat Uršulo, on ji stejně později tak budou psát do matričních knih. Za svědky jim šli Vilém (Wilym) Rychtář a Marina Blažíčková. Z Mariny se postupně vyklube profesionální svědek. Ve stejný rok ještě půjde za svědka Alžbětě a Juditě. Být oblíbená není jednoduché. Už si ani nepamatuji, jestli byl přítomen otec Uršuly - Filip Vepřovský to z Počítek neměl daleko. Tomášův otec Jiří Chyba ze Světnova se svatby pravděpodobně nedožil.

Rodina to nebyla chudá, ale ani závratně bohatá. Tomášův otec se v roce 1669 ujal tzv. Michalovského gruntu ve Světnově. Tento grunt byl z větší části spustlý. Po svatbě tento grunt převzal Tomáš. Že neměl jednoduchý život dokazuje tento dokument:

Dne 30. března 1699 ujal ten grunt Tomáš Chyba, vlastní syn po nebožtíku Jiříkovi jakožto otci svém, za sumu 120 kop, k ročnímu placení po 3 kopách, při kterýmžto gruntu jemu zanechává pár koní, jeden okovaný vůz, jedno rádlo, jeden pluh, dvě brány, na zimu setýho žita pod 8 měřic a na jař nemá semena žádnýho. Z toho jest vymíněno pro Alžbětu, máteř téhož Tomáše, každého roku do smrti její seti 4 měřice žita, 2 měřice ovsa, semena lněnýho jednu čtvrť, záhon mrkve, záhon zelí a louku jednu, co na ní jeden vůz aneb fůru sena se bere. Také se nachází po témž Jiříkovi pět sirotkův, aby nějakou památku po svým otci míti mohli, ačkoli se tu žádného dobytka nenachází a některej z nich k místu přijíti měl, tehdy bude držitel gruntu povinen každému z nich po 1 ovci, 1 měřici žita, 2 měřic ovsa vydati.

Tomáš záhy přijal nové jméno po gruntu Michalovském a začal používat příjmení Michal. V této době ještě nebylo povinnost míti příjmení a už vubec ne dědičné. V roce 1703 se mu narodila dcera Brigita, kde je uveden za otce jako Tomáš Michal. Za kmotry jí šla Kateřina Krátká ze Žďáru a Jiřík Kočí z Kláštera. Pokřtil ji p. Paulus. V roce 1705 se mu ještě narodil syn Josef. Ten už byl pokřtěn v novém kostele sv. Markéty v klášteře. Za hlavního kmotra mu šel Stastny Wáca a jako svědek byla Dorota Straková. A co jsem ještě tak nějak zaslechl, tak měl syna Tomáše.

Nějak dobře se jim nevedlo, protože roku 1714 podle přiznávací fase Tereziánského katastru byl grunt „pustej, poněvadž pole kamenitý a neužitečný, nyní však dokonce zarostlý jsou“.

Syn Tomáš nakonec v roce 1732 převzal po svém nemocném otci grunt. Otec Tomáš o rok později umírá. V roce 1735 umírá i jeho manželka Uršula.

Tomáš nakonec v roce 1757 umírá. Měl syna Jakuba, který na tom se zdraví byl bídně a proto grunt převzal Tomášův bratr Josef. Postaral se jak o nemocného synovce tak i o jeho syna Jana, který jako jednoletý v roce 1754 umírá.

A tak se můj pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-dědeček (mělo by to být 7x) Josef dostal ke gruntu, který zvelebil, ale o tom už bude jiný příběh.

Anonym - Ne, 20/11/2011 - 13:02

Hodně zajímavé. Musím uznat, že jsi se ve svých pátraních po rodokmenu
a historii rodiny dostal už hodně daleko. Budu se těšit na ten jiný
další příběh. Mijin

georg2k - Ne, 20/11/2011 - 14:20

Co se člověk nedozví.