Manželé Krumlovi

Marie Krumlová
František a Marie Krumlová s dcerou Marií (1933)
Antonie Krumlová
Anna Krumlová
Anežka Krumlová

Dnešní povídání je upravené povídání paní Vlastimily Málkové z Chotěboře, jejíž vyprávění vyšlo v MF DNES.

Oba prarodiče paní Málkové – František a Marie Krumlovi se narodili v roce 1873 a v roce 1895 se vzali. Jelikož neměli kde bydlet, tehdejší sousedé Kuncovi jim nabídli bydlení u sebe v chalupě. Byla tam pouze jedna velká místnost a síň. V této místnosti bydleli všichni pohromadě a do toho přibývala drobotina. V síni chalupy chovaly kozy, díky nimž měly alespoň mléko pro děti.

Ženy chodily pracovat na panské pole a byly rády, když si přinesly něco za odměnu. Tou byly třeba brambory, trocha mouky či omastek. Paní Krumlová s paní Kuncovou se střídaly u hlídání dětí. Muži pracovali v lese, dělali košťata, košíky, v zimě sekali led, který potom odváželi koňmi sedláků do pivovaru. Pomáhali i u sedláků při výmlatu obilí, svážení brambor a řepy.

Dětí v chalupách přibývalo, ale bohužel kvůli nemocem i ubývalo. Tenkrát to byl kašel, spála, neštovice a záškrt. Tak do roku 1914, než začala válka se paní Krumlové narodilo jedenáct dětí, z toho přežila čtyři děvčata – Anna, Anežka, Antonie a Marie. U Kunců zbylo z třinácti dětí pět hladových krků.

V roce 1914 museli odejít oba muži na frontu a ženy zůstaly doma samy. Po odchodu Františka Krumla na fromtu se jeho ženě ještě narodila Růženka, ale zemřela na záškrt. František dítě nikdy neviděl, jeho žena musela sama odnést rakvičku na hřbitov a s hrobníkem ji uložili do země.

Přestože František posílal z italské fronty domů více zpráv, dorazily jen dva dopisy. Pak se najednou víc než půl roku neozval. Marie již ztrácela naději, že žije. František byl zraněný na frontě, měl rozdrcený kotník. Koňským povozem a později vlakem ho převezli do plzeňské vojenské nemocnice. Jakmile mohl trochu chodit odnesl na poštu dopis se zprávou, že je v pořádku. Jeho žena se rozhodla, že za ním pojede.

Na cestu si musela půjčit peníze. Tři starší dcery vzala s sebou, nejmladší ponechala na hlídání u paní Kuncové. Na vlak do Chotěboře vyrazili ještě za tmy. Jelikož nejmladší dceři byly čtyři roky musela ji občas nést na zádech. Přestupovaly ještě v Praze a do Plzně dojely až na večer. Jenže na nocleh neměly a tak je nemocniční sestra nechala přespat ve vojenském skladu. Ráno se celá rodina konečně setkala. Po dvou hodinách radostného setkání musela Marie s dětmi zpět na vlak. Po příjezdu do chotěboře musely opět absolvovat šestikilometrový pochod lesem domů.

Manžel paní Kuncové se neozýval více než rok. Domů se vrátil jako válečný invalida s průstřelem ramene.

Oba otcové kvůli válečným zraněním už nemohli tězce pracovat a tak zůstali doma a starali se o děti a domácnost. Na přilepšenou začali chovat králíky a slepice. Ženské musely chodit pracovat. Děti chodily sbírat klásky na posekaná pole, aby bylo čím krmit drůbež. Starší děvčata chodila s nůší pro trávu. A tak se stalo, že si nejstarší Anna položila srp na zem, potom na něj šlápla a přeťala si šlachu na noze. K lékaři do Chotěboře ji zavezl koňským potahem soused. Cestou ztratila hodně krve, ale s trvalými následky se dožila 92 let.

František a pan Kunc si najali souseda s koňmi a v lese stahovali větve. Za každé dvě naložené fůry dřeva jednu dostali. V lese, který ležel pět kilometrů daleko, pracovali v prudkých svazích celý den. Na oběd, který jim nosila starší děvčata nebo manželky, měli polévku a chléb. V lese pracovali i jiní muži a jednou, když paní Kuncová nesla chlapům oběd spadl na ni strom a zabil ji. Kunc tedy zůstal s dětmi sám. V roce 1928 se s nimi odstěhoval k Havlíčkovu Brodu, kde bylo dostupnější zaměstnání. Nabídl manželům Krumlovým svůj dům na splátky.

K jejich stavení patřily dva hektary pole a chlév, takže mohli chovat dvě kozy, králíky, slepice i husy. Na obdělávání pole si museli domluvit sedláka s koňmi a odpracovat si to u něj. Měli své stálé živobití, i když Marie musela chodit stále k sedlákovi na práci.

To už byla děvčata po škole a různě se vdávala. Doma zůstala pouze dcera Marie, která se stala maminkou paní Málkové. Dcera Anežka si v roce 1928 vzala Josefa Michala, se kterým měla sedm dětí, ale to už je jiný příběh.